Daniela Hodrová – Točité věty

Rozsáhlý román známé autorky a bohemistky Daniely Hodrové je úzce spojený se životním osudem překladatelky a básnířky Bohumily Grögerové a výtvarnice Adrieny Šimotové, jimž je také věnovan.

Také v tomto románu autorka své blízké – z podsvětí, ze zapomnění – v příbězích vyprávěných se soucitem, něhou, porozuměním. Vyvolává i mrtvé přátele (B. Grögerovou a A. Šimotovou), ale i osoby málo známé, neznámé, někdy fiktivní, jejichž příběh nějakým způsobem souzní s jejím vlastním příběhem. Tak jako v předchozích románech vyvstává před čtenářem svět, v němž se osudy živých prostupují s osudy mrtvých, i těch dávno mrtvých.

Není ovšem pouhou románovou transformací osudů, spjatých úzce se životem i tvorbou autorky samotné, ale i závažnou výpovědí o metafyzických úzkostech dnešního člověka a dost možná i jistým lékem, daným autorčiným širokým, „komparativním“ rozhledem, jehož šíře překonává její předešlé romány a tvoří ukotvující kontrapunkt proti „opojnému“ stylu a větvící se a „točivé“ výstavbě románu.

Tato kniha získala literární cenu Magnesia Litera Kniha roku 2016.

Haruki Murakami: Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

Překvapivě útlý román japonské literární ikony Haruki Murakamiho, který v japonském originále vyšel v roce 2013, bychom mohli nazvat komorním příběhem opuštěnosti.

Jak totiž už v erudovaném doslovu píše Murakamiho dvorní překladatel do češtiny Tomáš Jurkovič, jedním z výrazných rysů Japonců je ona uzavřenost, řekli bychom striktní uctívání práva na soukromí, osamělosti davu. Jak se v nejednom průvodci po zvycích v zemi vycházející slunce dozvíte, je projevování emocí na veřejnosti, ale i v soukromí, pro zdejší populaci jistým… nezvykem. I letmý milenecký polibek na ulici se považuje za neslušný. A právě tento rys je základním prvkem příběhu Cukura Tazakiho, typického mladého japonského muže s dobrým zaměstnáním svých snů, s materiální jistotou, přesto cítícího se bezbarvým, prázdným („Cukuru Tazaki nikam namířeno nemá. Znělo to málem jako teze o jeho životě”). Opuštěné bytosti mezi miliony obyvateli metropole Tokia.

Hledání důvodu

Děj začíná vlastně jednou velkou otázkou: Proč? Proč byl před lety najednou zcela bezdůvodně vyloučen z jeho naprosto kompaktního a sevřeného přátelství pěti spolužáků z jedné střední školy? Z party, pro kterou bylo slovo přátelství slabým termínem. Byl to spíše jeden organismus složený ze tří kluků a dvou dívek, který žil a dýchal jakoby na jedné vlně. Ale dva roky poté, co se každý rozprchl po univerzitách, se během prázdnin stal Cukuru outsiderem, vyloučeným. Zcela japonským stylem, bez emocí, ze dne na den mu bylo řečeno, že je nežádoucí. Prý ví proč. On to sice nevěděl, ale opět s typickým japonským klidem to pokorně přijal za daný fakt, a snažil se žít dál. Ale to nejde, jak zjistil i teď, po šestnácti letech po oné události. Po počátečních měsících balancování na pomezí sebevraždy se nakonec sice z nejhoršího dostal, ale jeho život byl už zbytečný, prázdný. Zcela zničené sociální a partnerské vztahy a vazby. Po několika zbytečných známostech konečně Cukuru našel ženu, kterou snad by byl ochoten milovat, snad i něco takového ve skrytu duše cítí, ale ta stará, stále krvácející rána z minulosti se musí pročistit a uzavřít. A tak se vydává na cestu za čtveřicí bývalých přátel, za jejich osudy, aby se konečně dozvěděl důvod, odpověď na ono tehdejší Proč.

Výprava za duševní očistou

Na cestu duševní očisty, či obrody. Těžkou cestu, protože „nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu”. „Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování” je příběh o hledání vlastní osobnosti, příběh s otevřeným koncem, který je napsán západním stylem vyprávění, je především knihou o japonské zakořeněné životní filosofii, o potlačovaných emocích, které ve vás zahnívají, a aby vás nezničily, musíte najít nějaký filtr, jak je ze sebe dostat. Přesně jak to náš hrdina objevuje u svých přátel po letech. Kniha přitom nese jasné prvky Murakamiho tvorby – jako otevřenost v sexuálních popisech či představách, či pro Japonce přijatelný pohled na sebevraždy (v průměru zde spáchá sebevraždu 100 lidí denně). A přestože jde o zcela realistický příběh, ani zde nás autor neošidil o mysticko-fantaskní prvky.

Zdroj: www.knihovnice.cz

Haruki Murakami: Kronika ptáčka na klíček

Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout.

Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost.
Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze…

Láska, osamělost a melancholie

Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do normálního světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce.
Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.

Magnesia Litera

Magnesia Litera je české literární ocenění, které od roku 2002 každoročně uděluje Sdružení Litera.

Ceny jsou udělovány v několika kategoriích. Cena čtenářů nesla od roku 2006 název sponzora, kterým byl do roku 2009 Kanzelsberger, v roce 2010 jím je Knižní klub. Hlavní cena Kniha roku – Magnesia Litera je spojena s finanční prémií nejméně 100 000 korun a nese název sponzora a slovo Litera.

Nejlepší knihou za rok 2007 se stal román rumunského spisovatele Petru Cimpoeşa Simion Výtažník, který do češtiny přeložil Jiří Našinec. Editor nakladatelství Dybbuk Jan Šavrda, který dílo vydal, se vyslovil pro rozdělení prémie 200 tisíc korun na dvě poloviny. Stanovy ceny s touto situací nepočítaly, ovšem výbor sdružení vydal prohlášení, že v případě překladové literatury je „překladatel vnímán jako autor“.

Laureáti

2002

Kniha roku: Jürgen Serke, Böhmische Dörfer – Putování opuštěnou literární krajinou, ISBN 80-86138-28-3

Litera za prózu: Miloš Urban, Hastrman, ISBN 80-7203-347-6

Litera za poezii: Jiří Gruša, Grušas Wacht am Rhein aneb Putovní ghetto, ISBN 80-7185-347-X

Litera za populárně naučnou literaturu: Vít Vlnas, Princ Evžen Savojský, ISBN 80-7185-380-1

Litera za překladovou knihu: Básníci soumraku (přeložil Jiří Pelán)

Litera za nakladatelský počin: Jürgen Serke, Böhmische Dörfer – Putování opuštěnou literární krajinou, ISBN 80-86138-28-3

Litera za objev roku: Hana Andronikova, Zvuk slunečních hodin, ISBN 80-242-0689-7

Litera za přínos české literatuře: Jiří Gruntorád, knihovna Libri prohibiti

2003

Kniha roku: Pavel Zatloukal, Příběhy z dlouhého století – Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, ISBN 80-85227-49-5

Litera za prózu: Emil Hakl, O rodičích a dětech, ISBN 80-7203-550-9

Litera za poezii: Vít Slíva, Bubnování na sudy, ISBN 80-238-9126-X

Litera za populárně naučnou literaturu: Pavel Zatloukal, Příběhy z dlouhého století – Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, ISBN 80-85227-49-5

Litera za překladovou knihu: Louis-Ferdinand Céline, Klaun’s Band (přeložila Anna Kareninová), ISBN 80-7108-220-1

Litera za nakladatelský počin: nakladatelství Argo, edice Historické myšlení a Každodenní život

Litera za dětskou knihu: Martina Skala, Strado a Varius, ISBN 80-86113-46-9

Litera za objev roku: Petra Hůlová, Paměť mojí babičce, ISBN 80-7215-174-6

Litera za přínos české literatuře: Václav Kadlec, za přípravu kompletních Spisů Bohumila Hrabala

2004

Kniha roku: Jiří Suk, Labyrintem revoluce, ISBN 80-7260-099-0

Litera za prózu: Antonín Bajaja, Zvlčení, ISBN 80-7227-156-3

Litera za poezii: Karel Šiktanc, Zimoviště, ISBN 80-246-0581-3

Litera za naučnou literaturu: Jiří Suk, Labyrintem revoluce, ISBN 80-7260-099-0

Litera za překladovou knihu: Mario Vargas Llosa, Vypravěč (přeložila Anežka Charvátová), ISBN 80-204-1050-3

Litera za nakladatelský počin: Pavel Juráček, Deník (nakladatelství NFA), ISBN 80-7004-110-2

Litera za knihu pro děti a mládež: Lucie Seifertová, Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí, ISBN 80-239-0886-3

Litera za objev roku: Jonáš Tokarský, Alchymické dítě a jiné povídky, ISBN 80-7185-614-2

Litera za přínos české literatuře: Jan Halas a stanice ČRo3 Vltava, za soustavné podporování literatury

Cena čtenářů: Zdeněk Svěrák, Jaké je to asi v čudu, ISBN 80-7200-776-9

2005

Kniha roku: Jan Novák, Zatím dobrý, ISBN 80-7227-194-6

Litera za prózu: Jan Balabán, Možná že odcházíme, ISBN 80-7294-118-6

Litera za poezii: Bogdan Trojak, Strýc Kaich se žení, ISBN 80-7227-212-8

Litera za naučnou literaturu: Petr Maťa, Svět české aristokracie 1500–1700, ISBN 80-7106-312-6

Litera za překladovou knihu: Zpěvy a verše staré Číny (přeložil Ferdinand Stočes)

Litera za nakladatelský počin: Otokar Březina, Korespondence (nakladatelství Host), ISBN 80-7294-105-4

Litera za knihu pro děti a mládež: Arnošt Goldflam, Tatínek není k zahození, ISBN 80-86739-15-5

Litera za objev roku: Barbora Šlapetová, Lukáš Rittstein, Proč je noc černá, ISBN 80-86217-79-5

Litera za přínos české literatuře: Jan Řezáč, za založení a vedení nakladatelství Odeon a revue Světová literatura

Cena čtenářů: Michal Viewegh, Vybíjená, ISBN 80-7227-191-1

2006

Kniha roku: Jan Reich, Bohemia, ISBN 80-903611-0-2

Litera za prózu: Jiří Hájíček, Selský baroko, ISBN 80-7294-164-X

Litera za poezii: Radek Malý, Větrní, ISBN 80-7227-227-6

Litera za naučnou literaturu: Jan Křen, Dvě století střední Evropy, ISBN 80-7203-612-2

Litera za překladovou knihu: Hugo Claus, Fámy (přeložila Olga Krijtová), ISBN 80-7185-712-2

Litera za nakladatelský čin: Edice Strukturalistická knihovna (nakladatelství Host)

Litera za knihu pro děti a mládež: Viola Fischerová, Co vyprávěla dlouhá chvíle, ISBN 80-86283-37-2

Litera za objev roku: Martin Šmaus, Děvčátko, rozdělej ohníček, ISBN 80-242-1483-0

Litera za přínos české literatuře: Erika Abrams za překlady Ladislava Klímy a Jana Patočky do francouzštiny a za edici Spisy Ladislava Klímy.

Kanzelsberger cena čtenářů: Petr Sís, Tibet – Tajemství červené krabičky, ISBN 80-86803-03-1

<iframe src=“http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3603589/embedded“ scrolling=“no“ style=“border:none;height:160px;width:100%;overflow:hidden“></iframe>

Murakami, Haruki – Muži, kteří nemají ženy

Murakamiho Muži, kteří nemají ženy jdou k podstatě zoufalství, které prožívají někteří muži ve vztazích s ženami, aniž by si to některé ženy byly schopny vůbec uvědomit. Jeho povídková kniha není ale jen záznamem mužského zoufalství, nýbrž i zprávou o stavu civilizace, v níž není citům dovoleno příliš. Neměli bychom navíc zapomínat, že tuto zprávu nám posílá autor, jehož původ není vůbec evropský – to ale vadí jen v té míře poslední.

 

Cena Toma Stopparda

Cena Toma Stopparda je literární ocenění Nadace Charty 77. Založena byla v roce 1983 ve Stockholmu. Je udělována každoročně v květnu v Zrcadlové kapli Klementina za významné básnické, prozaické nebo esejistické dílo vydané v předcházejících dvou letech. Finančně je dotována anglickým dramatikem českého původu Tomem Stoppardem částkou 40 tisíc korun. V současnosti jsou členy poroty: Jitka Bednářová, Václav Cílek, Jana Červenková (předsedkyně poroty), Aleš Haman, František Janouch, Martin Pilař, Božena Správcová. V minulosti patřili mezi porotce např. Michal Bauer, Pavel Janoušek, Pavel Kosatík, Lubomír Machala či Jan Šulc.

Laureáti

2014 – A. J. Liehm za Názory tak řečeného Dalimila

2013 – Patrik Ouředník za Svobodný prostor jazyka

2012 – Jan Vladislav za Otevřený deník

2011 – Martin C. Putna za Václav Havel – Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století

2010 – Petr Rezek za Architektonika a protoarchitektura.

2009 – Lubomír Martínek za Mýtus o Lynkeovi a Erik Tabery za Vládneme, nerušit.

2008 – Zdeněk Neubauer, O počátku, cestě a znamení časů

2007 – Přemysl Rut, Pan Když a slečna Kdyby

2006 – Stanislav Komárek, Leprosárium

2005 – Václav Cílek, Makom-Kniha míst a Krajiny vnitřní a vnější

2004 – Václav Jamek, Duch v plné práci

2003 – Martin Hilský, za překlady a interpretaci Shakespearových děl

2002 – Jiří Opelík, Milované řemeslo

2001 – Pavel Kosatík, Ferdinand Peroutka, Pozdější život (1938 – 1978)

2000 – Karel Kosík, Předpotopní úvahy

1999 – Jana Červenková, Kurs potápění

1998 – Jiří Pechar, za literárně-kritické a překladatelské dílo

1997 – Jolana Poláková, Perspektiva naděje

1996 – Sergej Machonin, Příběh se závorkami. Alternativy

1995 – Jiří Kovtun, Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera

1994 – Jiří Olič, Čtení o Jakubu Demlovi

1993 – Jan Lopatka, Předpoklady tvorby a Radiojournál v ko(s)mickém věku

1992 – (cena nebyla udělena)

1991 – Jiří Kratochvil, Medvědí román

1990 – (cena nebyla udělena)

1989 – Zbyněk Hejda, Blízkosti smrti

1988 – Jáchym Topol, Miluju tě k zbláznění

1987 – Milan Uhde, Pán plamínků

1986 – Bohumila Grögerová a Josef Hiršal, Let let

1985 – Ivan Martin Jirous, Magorovy labutí písně a Milan Jungmann, Cesty a rozcestí

1984 – Eva Kantůrková, Mé přítelkyně v domě smutku a Zdeněk Urbánek, Popaměti

Sándor Márai: Svíce dohořívají

Klenot evropské literatury vyšel poprvé maďarsky v roce 1942. Širší veřejnosti však zůstal utajen až do roku 2000, kdy byl konečně přeložen do angličtiny a řady dalších jazyků. Přes nepřízeň osudu se tak román stal po šedesáti letech mezinárodní bestselerem. Autor, který si v roce 1989 v americkém exilu vzal život, se to nikdy nedozvěděl.

Příběh se odehrává v Maďarsku, na odlehlém zámku v podhůří Karpat, těsně po vypuknutí druhé světové války. Henrik, pětasedmdesátiletý generál ve výslužbě, večeří se starým přítelem Konrádem, se kterým se neviděl celých čtyřicet let. Mezi oběma muži je mnoho utajených a nevyřešených věcí a u večeře se rozvíjí výtečná taktická konverzace dvou absolventů téže vojenské školy, kteří vědí, jak manévrovat: staré historky, vzpomínky, náznaky, výmluvné ticho, poznámky, pohledy, vyvracení, zapírání. Celé roky skrytě doutnající zášť vydává svůj plamen během jediného večera. A Márai je precizní jemný mechanik. Ví, jak načasovat nové převratné odhalení, právě když se zdá, že vše spěje ke konečnému smíření. Relativně krátká, ale významem i dějem nabitá próza těží aristokratické estetiky Rakouska-Uherska. Dlouhé mihotavé stíny, světla voskovic, vína archivních ročníků, vrzání mahagonového nábytku. Márai přitom nestaví kulisy levnému dramatu. Přes všechno starosvětské kouzlo zůstává novela tím, čím je: brilantní studií přátelství, zrady, samoty a mužské ješitnosti.

Paul Brunton: Hledání nadjá

Umění ovládat život je prostě schopnost řídit vlastní mysl. Chybujeme nejdříve v myšlení a teprve potom v činnosti. Shon světa na nás dopadá a všeobecný zmatek vrásní naše čela jenom proto, že nevíme, že duchovní pravdu zanedbáváme na své vlastní nebezpečí.

Lidstvo dnes bloudí jako nešťastná loď bez kapitána, bez navigační mapy i kotvy – bloudící to trup lodi, který může narazit na špatně viditelné úskalí. Přitom úžasná Inteligence, která naplánovala anatomii člověka a vložila bělost do per labutě, stále obklopuje tento svět a neopouští svá stvoření. Nejsme ztracenými sirotky. Kristus přišel z dáli na naši sužovanou planetu. Byl vyzbrojen pouze poselstvím vyšší etiky a posláním duchovního uzdravení. Přinesl znaveným lidským srdcím naději – nikoli meč, kterým by je zraňoval. Ale mír je od naší žalostné planety vzdálen víc, než kdy před tím. Opustil nás tedy?

Jedině ti mohou odpovědět, kdo vidí kosmické drama v jeho celistvosti a předvídají jeho další jednání. Prozatím se zdržujeme na hroty pobitém prahu nového věku. Mladá léta této planety neodvolatelně uplynula. Dospívající lidstvo musí vzít konečně na svá bedra intelektuální a duchovní zodpovědnost počínající dospělosti.

Karel Čapek: Válka s mloky

Antiutopistický vědeckofantastický obraz společnosti začíná tím, že mohutný námořní kapitán Van Toch objeví podivné mloky, které je možné vycvičit. Obojživelníci jsou vysoce inteligentní, chodí vzpřímeně a dokážou se naučit mluvit. Kapitán s nimi brázdí Tichý oceán a za finanční podpory loví perly. Mloci se rychle množí a z podniku se záhy stává obrovský mezinárodní koncern.

Za několik počet mloků výrazně převáží počet lidí, někteří z nich dokonce absolvují vysokou školu a postupně opouštějí mělčiny, které do té doby obývali. Mloci jsou jako otroci, vykořisťovaní druhořadí občané, ale jen do chvíle, kdy jednoho dne předloží světu své požadavky.

Karel Čapek v Československu proslul publicistikou, divadelními hrami i romány, přičemž Válka s mloky patří k jeho světově nejslavnějším textům. V době, kdy Evropa se zmatkem sledovala události v Německu, Čapek vystupoval jako přesvědčený antifašista, ale nesympatizoval ani s komunistickou stranou. Román obě hnutí zesměšňuje a poukazuje na vrozenou sobeckost národů a jejich vzájemných vztahů.

Čapek zachycuje lidské jednání a politické praktiky s vřelým zájmem i s pronikavou ironií. Román je humorný i duchaplný, palčivý i dojemný, a představuje naléhavé mravní varování nejen pro celé 20. století, ale i dnešní dobu.

Cena Franze Kafky

Zřizovatelem první mezinárodní literární ceny v České republice (Ceny Franze Kafky) je Společnost Franze Kafky v Praze. Pořádá ji Společnost Franze Kafky a spolupořadatelem je hlavní město Praha. Cena se koná pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky a primátora Hlavního města Prahy. Posláním Ceny Franze Kafky je ocenění umělecky výjimečné literární tvorby současného autora, jehož dílo oslovuje čtenáře bez ohledu na jejich původ, národnost a kulturu. Stejně jako dílo Franze Kafky, jednoho z největších autorů moderní světové literatury. Cenu předává primátor hl. města Prahy a předseda Společnosti Franze Kafky spisovateli, kterého zvolila mezinárodní porota. Slavnostní ceremoniál se odehrává v reprezentačních prostorách Staroměstské radnice v Praze vždy koncem října u příležitosti státního svátku České republiky. Kromě finanční částky 10 000 USD a diplomu náleží laureátovi této ceny bronzová soška, zmenšená varianta Pomníku Franze Kafky v Praze.

Nositelé mezinárodní literární Ceny Franze Kafky

2001: Philip Roth (USA)

2002: Ivan Klíma (Česká republika)

2003: Péter Nádas (Maďarsko)

2004: Elfriede Jelinek (Rakousko)

2005: Harold Pinter (Velká Británie)

2006: Haruki Murakami (Japonsko)

2007: Yves Bonnefoy (Francie)

2008: Arnošt Lustig  (Česká republika)

2009: Peter Handke (Rakousko)

2010: Václav Havel (Česká republika)

2011: John Banville (Irsko)

2012: Daniela Hodrová (Česká republika)

2013: Amos Oz (Izrael)

2014: Jen Lien – Kche (Yan Lianke), Čína

Porota Ceny Franze Kafky

Porota je složena z osobností okruhu literární vědy a historie.

Peter Demetz (USA)

André Derval (Francie)

Marianne Gruber (Rakousko)

Oldřich Král (Česká republika)

Kurt Krolop (Česká republika)

Jiří Stránský (Česká republika)

Hans Dieter Zimmermann (Německo)

Lorenzo Silva (Španělsko)

Členství v porotě je čestné. Porota se schází jednou ročně. Ze svého středu si volí předsedu pro příslušný rok a hlasuje o kandidaturách. Na způsobu hlasování (tajné, aklamace) se předem dohodne.

Kandidatury Ceny Franze Kafky

Nominace na udělení ceny přináleží výhradně mezinárodní porotě. Nositelem ceny se může stát autor kterékoli národnosti a jakéhokoli věku. Cena může být udělena pouze žijícímu autorovi. Cenu obdrží vždy pouze jeden kandidát ročně. Kandidát může být autorem díla prozaického (romány, sbírky povídek, sbírky esejů), básnického a dramatického, tedy pouze díla literárního (nikoli žurnalistického, filmového, televizního aj.), které bylo vydáno knižně (i v případě dramatu). Alespoň jedno z jeho děl musí vyjít knižně v českém jazyce.

Kritéria pro získání ceny

Základním kritériem je kvalita a výlučnost uměleckého díla, jeho humanistický charakter a přínos kulturní, nacionální, jazykové a náboženské toleranci, jeho existenciální, nadčasový charakter, jeho obecně lidská platnost a jeho schopnost vydat svědectví o naší době.